Marie Reslová, Hospodářské noviny, 27. 12. 2011

Drzá, aktuální a velmi zábavná je nová inscenace Beaumarchaisovy Figarovy svatby v Klicperově divadle v Hradci Králové. Režíroval ji a text upravil tamní umělecký šéf David Drábek. "Pietně jsme ponechali vnější zdivo scén z Figarovy svatby, avšak interiér malujeme divoce a svými barvami," charakterizuje Drábek práci hradeckého souboru opřenou o improvizaci. Drábkův přenos slavné "Figarky" do současnosti je především chytrá a živě komunikující lidová komedie založená na nadčasových typech postav inspirovaných komedií dell´arte.

O lásku hlemýžďů jde především
 Figarova svatba řeší lásku ve všech podobách, která ovšem v aktualizované Drábkově verzi vykazuje vážné "poruchy". Ty způsobují nemalé starosti Drábkem připsanému andělskému páru, Amorovi a hlavně Amoře. Jejich Amorek to dokonce s lidmi vzdal a střílí šípy lásky do šneků, kteří jako hermafroditi toho druhého nepotřebují. V Drábkově ulítlé komedii je Figaro (Vojtěch Dvořák) pankáč a jeho milá Zuzanka (Pavlína Štorková) současná holka, kterou život vyučil. Vyrostli bez lásky, nemají ani rodiče, ani iluze. Různě citově porouchané jsou i další postavy. Cherubín (Lubor Novotný) se drží vší silou dětství a ještě v padesáti předstírá, že je mu šestnáct. Fanynka (Marta Zaoralová) se po holčičím zážitku s "láskou" hraběte Almavivy rozhodla žít singl. A její osamělá matka se zpíjí nad svými záhony se zeleninou. Drábkovi při vší ulítlé legraci kolem zápletky "kdo s kým a komu bude nevěrný" leží na srdci okoralost lásky v českých domácnostech. Jeho ostrý vtip míří ovšem také na "vládnoucí třídu", mocipány a parazity, úplatné soudce a bizarní celebrity na Almavivově dvoře. Svou aktuální, politicky nekorektní kritiku soustředil hlavně do Figarova "revolučního" monologu, který má nebývale silný (a vážný) ohlas v publiku a ctí tak autentického ducha Beaumarchaisovy buřičské hry.

Komediální trumf inscenace
Divoký slovní i situační humor inscenace je jako obvykle u Drábka prošpikovaný originálními hláškami. Hrabě Almaviva oslovuje Cherubína, fetišisticky omotaného hraběnčinou krajkou, "mumie, ty proradné pásmo gázy" a Hraběnka svým vlezlým poradcům kategoricky praví: "Jsem Němka, mám pocit viny, ale živit vás nebudu." Jako mistři slovní pointy se představují Dušan Hřebíček coby kšeftující felčar Bartolo a Zora Valchařová-Poulová v roli krasodušsky žvanivé Marcelliny. Pavla Tomicová v roli degenerované Hraběnky je komediálním trumfem inscenace. Třeba její výčet postižených příbuzných je brilantní komické extempore. Chytře balancuje na hraně drastického humoru a lidsky dojímá. Tahle gruntovní šlechtická baba nosí úžasnou "bermudskou krinolínu" zdobenou plyšáčky a její hraběcí manžel Almaviva (Jiří Zapletal) v bílém trikotu se zvýrazněným pohlavím a španělským okružím kolem krku připomíná psa naháče.

Síla dobrého divadla
Hravá a stylotvorná vizuální stránka inscenace je další předností, která v hradecké verzi Figarovy svatby baví. Nejsou to zdaleka jen vtipné nápady autorky kostýmů Simony Rybákové a scénografa Martina Chocholouška, ale poetickou krásu mají také výtvarné obrazy, které podvědomě scelují jednotlivé komediální situace. Královéhradecký soubor ve Figarově svatbě ukázal jedinečnou sílu dobrého divadla, jež má odvahu přímo a s gustem vyjádřit naštvanost i společenskou depresi svého publika a přitom ho doslova zvedá ze sedadel.

Inscenace je prošpikovaná originálními hláškami. Například hrabě Almaviva oslovuje Cherubína, fetišisticky omotaného hraběnčinou krajkou, "mumie, ty proradné pásmo gázy".

DIVADLO NADIVOKO
Divokému slovnímu i situačnímu humoru Figarovy svatby v Klicperově divadle odpovídají "ujeté" kostýmy a scénografie.

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais: FIGAROVA SVATBA