Jan Dinga - obrazy

Jan Dinga - povídání o sobě

Zájem o malování ve mně probouzela matka. Ukazovala mi výtvarné publikace a mě upoutalo, jak zajímavě lze vyjádřit a přetvořit skutečný svět. Zkoušel jsem malovat sám, kopíroval jsem naše i světové malíře. Van Gogh mě dojímal tak velkou upřímnou zpovědí, ale to si uvědomuji až nyní.

Na výtvarnou školu jsem se nedostal. Studoval jsem na univerzitě v Ústí nad Labem výtvarnou výchovu. Zde jsem poznal vynikajícího učitele akademického malíře Miroslava Proška, který mě uvedl do tajů techniky malby a probouzel můj vztah k malířství. Vyznávali jsme hlavně Šímu, Medka, Muziku, Miróa, Klee a Picassa. Už na studiích jsem projevoval lyrické sklony, určitou básnivost. Zpočátku jsem se vzhlédl v surrealismu Muzikově, Ernstově, pak jsem začal tíhnout k tradici Šímovské poetické malby.

V současné době vycházím z ohromení nad vnímáním přírody jako celku i jejích detailů. Jedná se o úžas z existence, o ustrnutí v okamžiku, o vnitřní zření. To vše se pak otiskne v srdci. Snažím se vytvářet obrazy, které by člověk přehlédl najednou a postupně byl vtažen ke čtení případných detailů. Vytvářím tajemné prostory, volná místa, kde by se člověk cítil šťastně. Všemu napomáhá i barevnost většinou monochromní, s drobnými barevnými akcenty. Když maluju, mám pocit, jako by vzácný motýl poletoval. Když maluju, jako bych na tomto světě chvíli nebyl, anebo byl v jiném vnitřním světě. Krása vzniká jen zcela ponenáhlu, když se vnitřní bytí odhaluje. Všechna skutečná krása je neuchopitelná. Člověk si ji může přiblížit jedině láskou a tím, že se stane její součástí. Že jedinou třpytící se kapku zachytí na dlani a pozoruje v jejím chvění odlesk slunce, měsíce a hvězd. Krása je na světě proto, aby se jí člověk snažil přiblížit tím, že k ní něco přidá. Tak vznikla a tak žije dál. Nevědomá květina mezi tisíci květy. Snažím se, aby moje obrazy byly pro diváka neznámým zázrakem.

Mark Rothko říká: „Nejdůležitějším nástrojem, který si umělec utváří ustavičnou praxí, je víra v jeho schopnost dělat zázraky, když je jich zapotřebí. Obraz musí být zázrakem. V okamžiku kdy je hotov, končí intimní vztah mezi tvorbou a tvůrcem. Tvůrce se stává vedlejším činitelem. Obraz musí být pro něj – stejně jako pro jiné, kdo se s ním setkává později – zjevením, neočekávaným a dosud neviděným řešením věčné, důvěrně známé potřeby.“

  • Kalendář

    Datum Inscenace Scéna Vstupenky