Milan Kundera
Dvě uši, dvě svatby
Divadelní hra o lživosti v 36 obrazech.
„Moc je úplně nejsladší, když je nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavná krásnému…“
Druhá divadelní hra Milana Kundery z roku 1966 se zabývá mocí a tím, jak dokáže zničit obyčejného člověka, když se jí nechá příliš omámit. Ředitel školy nakreslí z nudy na tabuli žlutý kosočtverec. Celá událost se následujícího dne začne vyšetřovat, čímž se ředitel sarkasticky baví. Je totiž znechucen světem, ve kterém každý na každého donáší a kde musí nestále něco hrát. A kde je potřeba tvářit se přísně a surově, aby si člověk zachoval svou slušnou tvář. A právě tehdy zahoří láskou k mladé učitelce Evě, která pochopí podstatu jeho chování. Happy End se však zdaleka ještě nekoná.
Kunderova Ptákovina byla po roce 1968 stažena z repertoáru všech divadel jako nevyhovující a po roce 1989 se hrála pouze jednou, a to v pražském Činoherním klubu. Sám autor si totiž nepřál, aby tato hra o osobních nedostatcích a frustracích, které ovlivňují svět kolem nás, byla kdekoliv uváděna. A právě Klicperovu divadlu se dostalo té cti a jedinečné příležitosti tuto skvělou hru nastudovat. A bude to nastudování vskutku velkolepé, neboť spolu s touto hrou se na hradecké jeviště vrací bývalý dlouholetý šéf Klicperova divadla a oceňovaný režisér Vladimír Morávek.
„Věci na tomto světě mají tak vratký smysl, stačí fouknout a změní se ve svůj opak.“
Premiéra 21. prosince 2019 na hlavní scéně.
Délka představení 2:30 s přestávkou.
Z důvodu naplnění režijního záměru se v představení kouří cigareta.
Představení není vhodné pro dětské diváky.
Ředitel – asi čtyřicátník: Ty věříš v mé dvě tváře? Skutečně?/ Petr Jeništa
Předseda – asi čtyřicátník: Lidi mají rádi tmu. A já jsem světlo! / Jiří Zapletal
Eva – dvacet, pětadvacet: Odpusť mi. To byla odplata- já bych bez ní nebyla mohla žít / Natálie Holíková
Růžena – žena na pomezí přitažlivosti a nechutnosti: Zuř, zuř, o to je to hezčí! / Kamila Sedlárová
Matka – Tak se mi líbíš: Tlouct, tlouct, tlouct! / Zora Valchařová
Žák – Co je to pravda, pane řediteli? / William Valerián
Prušánková – Ukradla jsem lineál! Vůbec jste na to nepřišel! / Martina Nováková
Tělocvikář – Pane předsedo, my slibujeme! / Filip Richtermoc
Učitel kreslení (žákovi) Ty dacane! Vyhodili mě z místa! Jsi udavač! / Michal Lurie
Starý učitel No dovolte! Vy myslíte, že já?! / Jan Bílek
Správkyně budov Jediné pravdivé heslo mezi těmi blbostmi! Zohnout a plejt! / Marie Kleplová
Mladík s dlouhými vlasy (ukazuje na žáka, který stojí uprostřed hloučku mladíků): To, že máme dlouhý vlasy, to není žádná móda. To je solidarita s naším kamarádem, kterému uřezali uši, protože hájil pravdu. / Kryštof Bartoš
Ostatní učitelé: Nejšťastnější jsme, když nevidíte naše hlavy, ve kterých máme místo mozku ohryzek z hrušky. Michala Gatialová, Jakub Tvrdík, Karel Pešek, Martin Sedláček
Režie: Vladimír Morávek
Dramaturgie: Lucie Němečková a Martin Satoranský
Scéna: Daniel Dvořák
Kostýmy: Eva Morávková
Hudba a ruchy: David Smečka
Korepetice: Martin Sedláček
| Datum | Inscenace | Scéna | Vstupenky |
|---|