Je dramaturgyní  Klicperova divadla v Hradci Králové od sezony 2008/09.

Po absolvování víceletého gymnázia studovala germanistiku a bohemistiku na Filosofické fakultě v Praze, ze které zběhla k činoherní dramaturgii na pražské DAMU, kde studovala pod vedením Darii Ullrichové a Jana Nebeského.

Upozornila na sebe především inscenacemi HOMO 06 (s Danielem Špinarem), koláží inspirovanou V. Holanem Svést svatého Vladimíra (s Janem Fričem) a překladem a dramaturgií absolvenstské inscenace hry Reto Fingera Ledový hrot (režie Jan Frič). Jana Slouková se věnuje též literární činnosti dokumentárního charakteru, mapující život pražské divadelní subkultury.

Je (d)Račice. Často se jí zdá podivný sen o vodní hladině, pod kterou plave spousta ryb. Jejím vysněným divákem je ten, který ji po představení bude zahrnovat květinami a panáky. Nejkrásnější věc na světě je podle ní dotek, má ráda léto a na svém nejlepším příteli si nejvíce cení sebeironie.

Můj největší úspěch? Překvapivě dobrá pověst! – říká.

Sebe samu vidí v roli migrující dramaturgyně, dívky s hlavou v oblacích, která ze všeho nejvíc touží zachovat si svou tvář. Často neví, jak začít. A neumí jít střední cestou. Ale když vyrazí, dojde si pro poznání až na konec.

Na otázku, co je sláva, říká: tu potkáte někde na cestě. 

Na otázku, z čeho má největší požitek, neváhá: z Člověka.

Na otázku, zda věří na osud, odpovídá: dosud.

Nechápe lidskou malost.

Umí se smát jako sekačka.

Jednoznačně oblíbený film to jsou Lásky jedné plavovlásky.

Oblíbené barvy: růžová, tyrkysová a zlatá.

Píše noční SMS.

Hraje vabank.

Šeptá nahlas.

Pije s Mírou.

Věří, tedy je.

zpět