|
JEKYLL A HYDE V SUKNI
JE HRAVÝ. AŽ NA TY KONCE
Petr
Mareček, MF DNES, 29. listopadu
2011 Jekylla Hydeová zůstává psychologickým hororem s mnoha odkazy na zkoumání lidské psychiky. Hlavní hrdinka, když manžel s dcerou zmizí, zkouší ve spíži preparát, jenž má oddělit dobro a zlo. Stevensonův příběh zůstává, přetaven do české kuchyně. Žánru sluší fialová stylizace kostýmů i scéna s rodinným stolem a ložem. Skvělá je i muzika herce Dušana Hřebíčka, „kuchyňská“ ruční práce perkusí, lžiček, vrzání i popěvků. Zneklidňuje, konejší i graduje napětí, na ni sedí příměr o hradu na pětikoruně stoprocentně. A také na herecké trio. Hřebíčkův manžel Viktor se sveřepě vyhýbá písmenu „ř“, elegantně a s nadsázkou drží „šarži“ pána domu, nesnesitelně usměvavého monstra a parodii hluché dokonalosti jak z nejpitomější reklamy. Podobný ideál dokonalosti ztělesňuje desetiletá Klára Horáková coby dcera Ludvenka. Nespoléhá jen na dětskou přirozenost, ale skutečně ví, co hraje, a souhra těch dvou je obdivuhodná. Z hodné Jekylly na zrůdu Hydeovou se zvolnamění vynikající Isabela Smečková Bencová. Její křečovitý a všeobjímající úsměv při sloužení rodinných rituálů u jídla či v loži střídá strach o výzkum i o sebe, panika z nepochopení a nevyslyšení i z toho, co z ní činí lektvar. Skvostná je scéna, kdy předstírá zájem o manžela a nákup a přitom vědeckým okem chladně pozoruje dcerku, jež se omylem napila preparátu. Čím chce být bezchybnější, tím víc se propadá do marnosti, chaosu a zla, což jí okolí neusnadní. V tom je debut Evy Kratochvílové nejsilnější. Ještě z více konců, když už je každá minuta z osmdesáti příliš citelná, vybrat ten správný.
Eva Kratochvílová:
JEKYLLA HYDEOVÁ |