SVĚTÁCI SI UŽILI PŘÍZNĚ PUBLIKA

Páteční večer byl pro všechny příznivce divadla v Hradci velkou událostí. Klicperovo divadlo totiž zaplavila další z premiér hostujícího režiséra Vladimíra Morávka. Hráli se Světáci. Divadelní adaptace inspirovaná slavnou filmovou komedií.
 

Jan Odstrčil, Hradecký deník, 21. února 2011

Děj je jednoduchý. Parta dělníků ze stavby si nárokuje, alespoň na čas, lepší život a zachce se jim ochutnat radovánky vyšší společnosti. Má to jeden háček, jsou obhroublí až běda, a tak se jich náhodně ujme jakýsi emeritní profesor, který dříve vyučoval společenské vědy, zejména bonton a etiketu.

Ve stejném městě, kdesi hodný kus opodál je skupina lehkých dívek, které okrádají své šamstry dokud… Dokud nedojde k setkání lehkých dívek a zedníků, zaobalených intelektuálním hávem.

Jeviště, tanec a příběh
Morávek a jeho spolupracovníci udělali na inscenaci pořádný kus práce, alespoň co se choreografie a scénografie týče. Po stránce pohybu herců šlo o velmi dynamické představení. Herecké akce by bylo možné rozdělit do několika základních linek. První z nich může být paralelní příběh mužů ze stavby a koketních dívek lupiček. K dalším pak patří výstupy kapely Golden Kids. Jejich hudební výstupy a vložené mluvené komentáře, v nichž herci popisovali dobové, často i politické klima, dodávali hře univerzálnější rozměr. Nutno ocenit zejména roli Václava Neckáře, plnou zběsilých tanečních kreací, dobrou souhru dělnického triptychu v podání… a věrné vyobrazení charakterových poloh ženské trojice. Co se týče samotné scény i tam Morávek předvedl, že je zkušeným matadorem na divadelních prknech.

Jeviště rozložil do několika organických vrstev, kterými jednotlivé postavy postupně, za plynutí hry, prostupovaly. Základ tvořila stěna, která byla složená z otočných ploch, na nichž se nacházely různé fotografie spojené s dobou Světáků, čili koncem šedesátých let.

Režisér klasicky rozdělil hru na dvě poloviny. První měla značný náboj a umné frázování v přechodech mezi zpívanými a hranými pasážemi. Děj lehce ubíhal a diváci se opravdu pobavili. Mezi přestávkou hrála Klicperovým divadlem dobová hudba, což udrželo diváky v rozradostněném duchu.

Druhá půlka hry byla malinko těžkopádnější. Herecké výstupy dostaly punc torzovitosti, ve snaze vygradovat děj, a hudební výstupy kapely Golden Kids, jež provázely celou hru, jakoby ztratily barevnost, když docházelo k jejich notorickému opakování.

Mezi silné scény v rámci celé hry patřil samozřejmě výjev z noblesní restaurace, kde lehké dívky a parta dělníků stolují, převlečeni do domnělých identit intelektuálů a z úst jim proudí jedna perla za druhou. Za příklad stojí uvést hlášku, kdy zedničtí hoši, kteří přišli do restaurace, té nejlepší v celé Praze, jako první a po chvíli spatřili dámy v noblesním rouchu. Jeden z té chlapské party se osmělí a jde dámě zapálit cigaretu, načež se zeptá zda by nešlo přirazit, tedy přistrčit… jejich stůl k dámské společnosti. A takovými přebrebty je hra dokonale prošpikována.
 

Zdeněk Podskalský - Vratislav Blažek: SVĚTÁCI

Světáci podle Morávka jsou výteční / Petr Mareček, MF DNES, 22. 2. 2011

repertoár