Fotografie k aktualitě „RECENZE: Lotři na kraji města“

Aktuality ·

RECENZE: Lotři na kraji města

Královéhradecká inscenace Fligny, koks a kutilové je ukrutně vtipná podívaná. Vtipná je díky textu fran­couzského dramatika Mohameda Rouabhiho a hravému překladu Jana Tošovského (který mi například připomněl něžnou nadávku z dětství - ichtyl), podívanou vytváří režisér Jan Frič společně se scénografem Nikolou Tem­pírem. Možná je nadnesené tvrdit, že se sešel tým snů, ale dvě hodiny stráve­né v Klicperově divadle byly příjemné. A to i přesto, že pokud by chtěl někdo odvyprávět, o čem to bylo, tak strohá odpověď by zněla: o ničem, ta vstřícnější zní: o partě zlodějíč­ků, kteří se připravují na lup století a samozřejmě nechybí i malá love story.

Důležitější totiž je, jak je to vyprávěno a jak přeneseno na jeviště. Neschopní, ukecaní pobertové jsou výrazné, roz­manité i roztodivné postavičky, které se utápí ve svých nicotných problé­mech se sexem (a homosexualitou), básnickým střevem, židovskou matkou, drogami, labilní psychikou… A Jan Frič si s takovýmto textem napěchovaným absurdnostmi, potrhlostmi a vulgaris­my umí hrát. Rozvíjí ztřeštěné situace do působivých, ještě ztřeštěnějších obrazů, hýří barvami, živými hudební­ mi vstupy posiluje dojem “béčkovosti” (či spíše “céčkovosti”) díla, jež je na toto označení hrdé. Které staví na tom, že bude šílené, parodické, rozjuchané i trapné, protože si to může dovolit - je totiž vybudováno precizně, kameny, které do sebe většinou zapadají.

Ironii a bláznivost posilují kostýmy Vladimíry Fomínové - kožené hadry, teplákovky a sluneční brýle gangsterů vyvažují a oživují paruky a příčesky, zářivé oblečky jediné ženské postavy, sexy Pamely (nepočítáme-li “okrajové” ženy, jako je Matka a mrtvola na začát­ku, ztvárněné mužskými herci). Nikola Tempír vystavěl na jevišti komplex zavšivených špeluněk z francouzského předměstí, kde nad arabským bistrem s kebabem bydlí židovská rodinka, milenci si dávají sraz na střeše, kde ční stožáry elektrického vedení a jako dovršení této dovádivosti na jeviště občas přijede torzo auta. Pokud se divák nenechá unášet zkoumáním kaž­dého detailu “naoko realistické” scény, může se opět nechat okouzlovat některými hradeckými herci - především výrazně pěvecky a komediálně nada­nou Pavlínou Štorkovou v roli servírky Pamely či Jiřím Zapletalem jako kápem Sergiem a Jakubem Tvrdíkem v roli Joa, jenž je více než penězi posedlý svým přirozením.

Diváci Klicperova divadla jsou zvykli především na komedie Davida Drábka, které jsou přívětivější i ke konvenčním vnímatelům (či těm, kteří očekávají jazykově vytříbené inscenace s poselstvím). Taková inscenace Fligny, koks a kutilové není, nabízí “pouze” hravou drsnost a drsnou hravost, roz­ptýlení. Je však dobře, že v Hradci umí riskovat a diváky pokoušet i pohoršovat.

LENKA DOMBROVSKÁ, Divadelní noviny - 6. 1. 2015

Klicperovo divadlo Hradec Králové - Mohamed Rouabhi: Fligng, koks a kutilové. Překlad Jan Tošovský. Režie Jan Frič, dramaturgie Jana Slouková, scéna Nikola Tempír, kostýmy Vladimíra Fomínová, hudba Jakub Kudláč. Premiéra 12. prosince 2014.

Celý web na jednom místě

Co hledáte?

Začněte psát alespoň dva znaky.

Vyhledávání rozumí i dotazům bez české diakritiky a nabídne nejbližší termíny, inscenace, lidi, aktuality i praktické informace.