6. 11. 2015

RECENZE: Ve stínu pichlavých kaktusů se odehrává rodinné drama

sdílet

Hradecký Srpen v zemi indiánů je působivá tragikomedie se silnými hereckými výkony 

 

Uspěšné americké drama Srpen v zemi indiánů uvedlo jako druhou premiéru nové sezony Klicperovo divadlo Hradec Králové. Inscenaci připravila režisérka Tereza Karpianus, se kterou hradecké divadlo spolupracovalo již v loňském roce, kdy režírovala adaptaci známého románu Charlese Webba Absolvent.

„Kolem pichlavých kaktusů chodíme..." Tak zní slova jedné z básní T. S. Eliota, která jsou i jakýmsi leitmotivem hradecké inscenace. Poměrně přesně totiž vystihují rodinné poměry Westonových. Zmizení hlavy rodiny, spisovatele a univerzitního profesora Beverlyho Westona přivede celé příbuzenstvo do jednoho domu. Matka Violet je závislá na prášcích, kterými tlumí nejen fyzické bolesti spojené s nedávno diagnostikovanou rakovinou úst. V nesnesitelně horkém oklahomském počasí se začínají otevírat staré rány, řeší se prachem zapadlé křivdy, ale i současné problémy všech tří sester Westonových, které přijely matku podpořit. 

Prestižní ceny

Zařazení hry Srpen v zemi indiánů na repertoár je dramaturgická sázka na jistotu, jelikož se jedná o jeden z nejlepších textů současné americké dramatiky. Autor hry Tracy Letts získal za tento text napsaný v roce 2006 hned dvě nejprestižnější, jaké může dramatik v USA získat - Pullitzerovu cenu a Tony Award za nejlepší hru.

V Klicperově divadle se cí-leně snaží divákům předsta-vovat to nejlepší z americké dramatiky, a tak Srpen v zemi indiánů vhodně rozvíjí dramaturgickou linku, jejíž součástí byly v posledních letech třeba Sestup Orfeův od Tennessee Williamse nebo hra Eugena O'Neilla Cesta dlouhým dnem do noci. Lettsova hra má ovšem tu přidanou hodnotu, že více reflektuje současné rodinné vazby, jelikož je o poznání mladší než výše zmiňované kusy.

Hradecká inscenace stojí na skvělých hereckých výkonech. Velmi vděčnou příležitost dostala v roli Violet Westonové Zora Valchařová - Poulová. Hraje Violet jako fyzicky i duševně zruinovanou osobu, která často pod vlivem drog neví, co dělá. Snaží se mít všechno pod kontrolou, své dcery citově vydírá, ze všeho jejího konání je ale cítit zoufalá snaha o pochopení a boj proti samotě, která by jí po odchodu dcer čekala. Její hlavní soupeřkou je Barbara (výborná Kamila Sedlárová), které se zhroutilo manželství a ona se rozhodne převzít zodpovědnost za drogově závislou matku. Pobyt v rodinném sídle ji ale mění, ač si nepřipouští, stále víc se začíná podobat Violet, nakazila se její touhou ubližovat svým nejbližším. 

Hrají s přehledem

Propracovaný charakter postav zvládli s přehledem uhrát i ostatní herci, jmenujme alespoň Isabelu Smečkovou Bencovou v úloze zakřiknuté a po troše partnerského štěstí toužící Ivy, nebo Natálii Holíkovou, která ztvárnila rebelantskou, přitom však zoufale zranitelnou Barbařinu dceru Jean. I přes některé škrty trvá hradecká inscenace kolem tří hodin, což ovšem v případě Lettsova zábavného a emocemi nabitého textu vůbec nevadí. Asi nejvýraznější posun v inscenačním pojetí Terezy Karpianus je znát u postavy indiánské služebné Johnny Monevaty, která se v podání Marie Kleplové stává spíše symbolickou postavou. Je němým svědkem všech hrůz a křivd, které se v domě Westonových stanou, zároveň je pro ostatní oporou a klidnou sílou, k níž se mohou bez obav obrátit.

Z tragikomického rodinného dramatu dokázali v Klicperově divadle udělat zábavnou a působivou inscenaci se silnými hereckými výkony. 

Hodnocení Deníku: * * * * 

Lukáš Dubský, DENÍK