Publikováno dne: 20.5.2016
Svět postavený skoro na hlavu, scénograficky (Jakub Kopecký) o devadesát stupňů otočený, to je základní divácký vjem Pěny dní Borise Viana. V hradeckém Klicperově divadle ji nastudoval - dnes už se nebojím použít přívlastků jedinečný, výjimečný, hranice české kotliny daleko přesahující tandem SKUTR. Divadelní značka nevyčerpatelné invence.
Předznamenávám, že jak byla pro mne Romance pro křídlovku Radovana Lipuse v ND moravskoslezském inscenací 90. let a Evžen Oněgin Jana Mikuláška v Divadle Petra Bezruče činem prvního desetiletí věku nového, potom druhému, ačkoli do jeho konce zbývá ještě pět let, má velkou šanci vévodit právě Pěna dní Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského.
O dokonalosti
Nejsou první, kdo se na jeviště pokusili přivést desátou ze stovky nejvýznamnější knížek dvacátého století - podle ankety Le Monde. Janu Roubalovi v Olomouci se to podařilo, Petru Novotnému a Milanu Svobodovi muzikálově v Divadle ABC ani trochu. Po Jiřím Havelkovi v La Fabrice museli teprve Skutři v Hradci předvést divadelní smršť a dokonalost.
Za okny zmíněného Kopeckého kouzlení Paříž v té zvláštní perspektivě, a za prosvíceným kobercem podlahy - v otočení tedy na horizontu scény - kapela. Hraje milovaný Vianův jazz s inspiracemi Duka Elingtona, ale i geniálně domyšlený part Davida Smečky a jeho kapely Mastix (Smečka, Anděl, Vápeník, Sedláček, Ebba); od popěvků a šlágrů až po chrámové polyfonie. Od sentimentality a nostalgie až k revoluci existencialismu.
S tím vším nejen korespondují, nýbrž vynášejí až na divadelní nebesa absurdní příběh lásky Colina a Chloé, kterou zahubí plicní lotosový květ, tvarově i barevně jako vždy promyšlené, výtvarně dokonalé kostýmy Simony Rybákové. Generačně je ovšem jinde než ostatní tvůrci, proto podle trojhlavé quasikritické saně (Mikulka, Škorpil, Švejda) zajisté k sežrání určené.
Krize existence
Málokomu v hledišti docházejí dnes dobové souvislosti příběhu reflektujícího společenské a duchovní křeče mezi velkou krizí, válkou a nástupem existenciálních úvah Jean-Paula Sartra, v módní fetiš pak nedlouho po Vianově smrti (1959) v 60. letech dokonce i u nás proměněných. Však také Jean-Sol Patre je velkým guru právě Vianovy Pěny dní. Z gustem z Myšky v Boha proměněného ho hraje Ondřej Malý.
Pěna dní je dokonalý divadelní tvar, výtvarná báseň, výpověď o snech a touhách ve společnosti permanentními krizemi existence ve zmar a beznaděj proměněných. To všechno znamenitě na jevišti tlumočí Miroslav Zavičár (Colin), Marie Poulová (Chloé), Jan Sklenář (Chick), Marta Zaoralová (Alice), Jiří Zapletal (Nicolas) a Natálie Holíková (Isis). Spolu s figurkami Matěje Anděla, Davida Smečky, Jakuba Tvrdíka a Jana Vápeníka - úchvatné!
Klicperovo divadlo Hradec Králové - Boris Vian: Pěna dní. Režie a adaptace SKUTR s použitím překladu Svatopluka Horečky, scéna Jakub Kopecký, kostýmy Simona Rybáková, hudba David Smečka a Mastix. Premiéra 12. března, psáno z reprízy 13. května 2016.
Hodnocení 100%
Jiří P. Kříž
