Manželka publikovaného básníka

Jan Horák

Studio Hrdinů

Autorský projekt Jana Horáka vychází ze života a díla americké básnířky a prozaičky Sylvie Plath a je poslední částí volné trilogie věnované umělcům dvacátého století. První část tvořila inscenace Církev inspirovaná životem a dílem Luise Ferdinanda Célina, která byla vůbec první inscenací Studia Hrdinů. Druhou částí trilogie je inscenace Zlatý řez inspirovaná japonským spisovatelem Jukio Mišimou.

Z nevelkého díla Sylvie Plath je zřetelně patrná potřeba vyslovit svůj osud ve světě, který ji obklopoval. A to především mimořádnou básnickou sbírkou Ariel, ale i v próze nevelkým románem Pod skleněným zvonem. Plath nabízí světu intimní zpověď ženy, která se rozhodla, že je/bude umělcem. Toto rozhodnutí má mimo jiné svou naivně trucovitou podobu, která obnažuje skutečnost, že skuteční umělci se málokdy jako umělci rodí. Ve své poslední tvůrčí fázi je pak jasně patrný tragicky vyhrocený konflikt mimořádně zranitelné mladé ženy s podmínkami, v nichž se ocitla, z nichž psala, a na které se pro svou hypersenzitivní povahu nebyla s to adaptovat.

Nechtěli jsme vytvořit životopisnou poctu autorce. V osudu Sylvie Plath je mnoho aktuálních rozměrů, které jsme chtěli akcentovat. Naší snahou bylo vytvořit autonomní svět člověka na okraji reality a snu, který hledá své místo na tomto světě a v rámci této snahy vyvolá démony, se kterými nezvládne bojovat.

Text inscenace vznikl volně především podle textů Sylvie Plath.

Délka představení: 100 minut
 

výňatky z recenzí:

„Myslím si to už dlouhá léta: Pavlína Štorková je nejnadanější herečka své generace. (…) Na Štorkové se mi líbí vzácná schopnost hrát přesvědčivě, ale neždímat přitom okázale emoce, přecházet od vážnosti k nadhledu, třeba i občas přihodit nehoráznost nebo cynický vtip, a to vše úplně samozřejmě, aniž by přitom figura vypadala jako na sílu poskládaná koláž. V náročné disciplíně, kterou je monodrama, se navíc projevilo další plus: Štorková umí udržet pozornost diváků (myslím, že nejen mojí) i v předlouhých pasážích, kde se vlastně jen mluví a přemítá, takže protagonistce nepomáhá žádný napínavý děj, překvapivé informace nebo jiné obvyklé storytellingové zbraně.“

– Vladimír Mikulka, blog Nadivadlo, 20.5. 2022
 

„Monodrama je těžká forma, ale Pavlína Štorková znovu dokazuje, že jednoznačně patří – a myslím to zcela bez patosu – mezi nejvýznamnější herečky své generace.“

– Dominik Melichar, Divadelní noviny, 14.6. 2022