František Staněk

Člen uměleckého souboru Klicperova divadla v Hradci Králové od sezony 2000/01.

Narodil se ve znamení Panny a libuje si v podzimu. O divákovi nesní. Byl by raději, kdyby divák snil o něm. Za největší úspěch považuje svou rodinu. „Nejkrásnější věc na světě“ je pro něj pojem příliš obecný. Jedná-li se o předmět a vizuální dojem, může jmenovat mnoho uměleckých děl či jiných - „neživých i živých“ - přirozených i umělých útvarů, které mu připadají v daném místě a v daném čase nejkrásnější. Pak je tu ale hudba, tanec, situace, láska…

Na každém ze svých přátel si považuje něčeho jiného. Má jich víc (šťastný to muž). Vždy ale oceňuje jejich zálibu v dobrém vínu, koňaku nebo whisky, o dobrém doutníku nemluvě.

Sláva to je hovadina. Oblíbená barva - červená a zelená. Oblíbené zvíře - čáp marabu.

Oblíbený film to je Tarkovského Andrej Rublev. Největší požitek má z hudby.

Franta věří na osud a na spolupráci s ním.

Sny, které se mu často zdají, popisuje takto:     

Mám dva druhy snů. V jedněch se snažím dostat odněkud někam, procházím různými podzemními, sklepními či domovními nebo lodními chodbami jako v labyrintu, které - přestože je trochu znám - mě vždycky něčím překvapují. Někdy ty chodby a cesty to jsou známá místa sklepů, půd a domů, kde jsem bydlel anebo zřícenin hradů či sudetských domů v Krušných horách. Do těch jsme se s kamarádem prohrabávali a hledali granáty z války. Objevovali jsme nové průchody a chodby, o kterých jsem neměl ani tušení, a přesto tam byly. Nikdy si nejsem jist, kam dojdu. Ostatně ani přesně nevím, kam jdu. Jen vím, že tam jdu.

V těch druhých létám. A to je podobné.